5. Organizace práce, pracovní postupy a pokyny vedoucích zaměstnanců
Edice Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě.
Autor: Ing. Petr Osička
Organizace práce je základem úspěšné činnosti každé firmy a pomáhá předcházet mimořádným událostem (úrazům), následným sankcím i náhradám škod. Firmy jsou činné v různých oborech např. podle živnostenského zákona, stavebního či hornického zákona, o civilním letectví, o vnitrozemské plavbě, podle energetického zákona atd. K podnikání mohou podnikatelé přistoupit ihned po ohlášení nebo jindy až po získání oprávnění, licence apod. a to vždy na základě doložení odbornosti konkrétní osoby s požadovanou znalostí věci, která se stává např. odpovědným zástupcem pro patřičný obor činnosti, jejímž prostřednictvím je podnikatel povinen činnost provádět v potřebném rozsahu (viz § 31 živnostenského zákona), přičemž potřebný rozsah je uveden v nařízení vlády o obsahových náplní živností k živnostenskému zákonu o oborech nebo ve zvláštním zákoně o předmětném oboru (stavba, plavba, těžba, distribuce, silniční nebo železniční doprava apod.). Je tedy zřejmé, že každé podnikání, pro které je vyžadována určitá odbornost, musí být zabezpečeno touto osobou. Tito zástupci – nositelé odbornosti, mají často přímo stanovené povinnosti k zajištění bezpečného provozu, povinnosti k určení osob s vyšší kvalifikací pro specializované práce v oboru (popř. přímo zajistit výkon činnosti prostřednictvím těchto speciálně oprávněných či osvědčených osob) nebo osob, u nichž je pro výkon činnosti předpisy vyžadovaná vyšší odbornost. V některých případech mají nositelé odbornosti v rozsahu činnosti i povinnost zajistit dodržování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zejména pak bezpečnostních předpisů a technických norem. Na základě poznatků z naší znalecké činnosti lze konstatovat, že při všech veřejně známých závažných případech „nehod“ to byla právě role odpovědného zástupce, která absentovala. Tyto osoby často stály mimo prováděné činnosti, případně byly již několik let na zaslouženém odpočinku. Bohužel, tyto případy ukazují, že ve skutečnosti výkon práce osvědčené, oprávněné či autorizované osoby fakticky neřídí, což se z pohledu zajištění bezpečné organizace práce může projevit jako zásadní problém.
Kromě těchto osob, hrají v oblasti BOZP významnou roli také odborně způsobilé osoby v prevenci rizik (OZO PRE). Tato odbornost je v českém právním řádu zakotvena v § 9 zákona 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel, který je právnickou osobou, a i když zaměstnává méně 26 zaměstnanců, přirozeně nemůže splnit podmínku potřebných znalostí či odborné způsobilosti, nejsa fyzickou osobou schopnou nabýt znalostí či odborné způsobilosti, je povinen prostřednictvím této osoby provádět plnění úkolů v prevenci rizik, což zahrnuje mimo jiné i stanovení vhodných organizačních opatření pro předcházení úrazům a jiným mimořádným provozním událostem. Organizace práce tak musí respektovat jak řízení oborů činnosti prováděné prostřednictvím odpovědných zástupců (nositelů živnosti apod.), případně specialisty povinně určovanými zaměstnavatelem (např. autorizovaný stavbyvedoucí), tak i doporučení a pokyny vydávané OZO PR. Pouze tak lze v dané firmě vytvořit funkční celek, kde je práce organizována jak po formální stránce (tj. prostřednictvím zdokumentovaných řídících aktů), tak i fakticky (tj. prostřednictvím aktivního přístupu vedoucích pracovníků napříč celou hierarchií řízení, kteří implementují stanovená opatření do praxe ).
Konkrétní náležitosti organizace práce na pracovišti pak v základním rozsahu stanoví pracovní postupy. Jejich podstata a smysl vychází z§ 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., který stanoví, že zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti. Při jakékoli jejich změně je zaměstnavatel povinen zaměstnance v přiměřeném rozsahu proškolit, zejména pak s důrazem na možná rizika, s nimiž mohou zaměstnanci na pracovišti přijít do styku (viz § 103, odst. 2 zákoníku práce). Pracovní postupy, s nimiž byl zaměstnanec prokazatelně seznámen, je zaměstnanec povinen při práci dodržovat, jak stanoví § 106, odst. 4, písm. d) zákoníku práce.
Pracovní pokyny jsou „dalšími požadavky k BOZP“ a jsou rozvedením základního požadavku na „informace a pokyny týkající se práce a pracoviště“ (viz § 103, odst. 1, písm. f), které je zaměstnavatel povinen zajistit nejen „svým“ zaměstnancům v pracovním poměru, ale také zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům. Pokyny se vždy musí týkat konkrétní činnosti vykonávané zaměstnancem a také místa, kde je práce prováděna. Rozsah a obsah pokynů pak musí být volen přiměřeně „podle potřeb vykonávané práce“. S ohledem na rizika, jejich vyhodnocení a stanovená opatření, je i v tomto případě více než nutné, aby pokyny související se zajištěním BOZP udělovala OZO PR, ovšem v nezbytné součinnosti se zaměstnavatelem (viz § 9 odst. 6 zákona č. 309/2006 Sb.). Toho v těchto případech reprezentují nejčastěji již zmiňovaní odpovědní zástupci odbornosti zaměstnavatele (podnikatele), neboť bez jejich znalostí správného odborného postupu nelze přiřadit možná rizika a opatření proti jejich působení. Tímto není zpochybněna činnost a odpovědnost vedoucích zaměstnanců za BOZP v oblasti své působnosti, neboť oni jsou často specialisty a odborníky s vyšší úrovní pro odborné vedení konkrétní činnosti, než je předpisy požadováno po odpovědných zástupcích. Vedoucí pracovníci rovněž musí sdělit odborný či jen organizační postup činností v jim svěřené oblasti a ve spolupráci s OZO PR musí zjistit možná rizika a opatření proti jejich působení.
Speciální právní předpisy nebo ostatní předpisy požadují pro určité činnosti také zavedení technologických postupů, které je nutné považovat za takové „informace a pokyny“, jejichž potřebnost byla právním předpisem stanovena taxativně. Jedná se tedy o práce s jednoznačným rizikem a potřebou stanovit opatření proti jejich působení. Za velmi důležité je nutno považovat vedení dokumentace o „informacích a pokynech“, tj. mít o nich spolehlivý a prokazatelný záznam (písemný, hlasový, obrazový apod.). Podobně jako u pracovních postupů, i v případě „informací a pokynů“ platí, že tyto musejí být upraveny/aktualizovány při každé změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů.
Častou a mylnou skutečností je tradice pořádat školení, do jejichž osnovy se vkládá spousta právních předpisů a ostatních předpisů (norem) ve snaze nahradit informace a pokyny a jejich dokumentování. Právní a ostatní předpisy obsahují ve své většině převážně povinnosti zaměstnavatele ve smyslu dopracovat v nich stanovené požadavky na pracovištích zaměstnavatele a jen v nepatrné míře obsahují povinnosti zaměstnanců. Správně provedené školení by tedy mělo dát znalosti o rozsáhlých povinnostech zaměstnavatele, čímž by bylo splněno doplnění odborných předpokladů zaměstnanců, znalosti o dílčích povinnostech zaměstnanců na výkon práce a k rizikům. Školení o právních ostatních předpisech nikdy nemůže nahradit „informace a pokyny“ a jejich dokumentování. Pokyny a informace směřují vždy k zaměstnancům, k zajištění jejich BOZP a musí být pro zaměstnance srozumitelné. Je nutné pamatovat na skutečnost, že mnohé informace a pokyny jsou pro zaměstnance nesrozumitelné, a to často i vedoucím zaměstnancům, kteří by s nimi měli své podřízené seznamovat.
Posledním okruhem nástrojů organizace práce jsou pokyny vedoucích zaměstnanců. Tyjsou součástí povinností stanovených § 302 zákoníku práce, a to nad rámec povinností uvedených v § 301 a 301a, podle kterých jsou vedoucí zaměstnanci povinni řídit a kontrolovat práci jim podřízených zaměstnanců, hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky, co nejlépe organizovat práci, vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zabezpečovat odměňování zaměstnanců, vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců, zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů, zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Současně ale platí, že zaměstnanci. včetně vedoucích zaměstnanců, jsou povinni plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy.
Školení zaměstnanců o právních a ostatních předpisech by mělo poskytovat zaměstnancům takové znalosti, aby byli schopni rozpoznat, zdali pokyn vedoucího zaměstnance je či není v souladu s právními předpisy. Je tedy nezbytné, aby vedoucí zaměstnanci ovládali právní a ostatní předpisy týkající se jejich působnosti a odbornosti. Pouze tak lze zaručit, že jimi vydávané pokyny a informace budou v souladu s právními předpisy a nebudou podřízené zaměstnance nabádat k nebezpečnému jednání či dokonce protiprávním činům. Vzhledem k tomu, že pokyny a informace o rizicích atd. týkající se práce a pracoviště obecně mají být dokumentovány, pak i další požadavky na organizaci práce, pracovní postupy a pokyny vedoucích zaměstnanců k BOZP jsou pokyny a informace o rizicích a opatřeních, nelze připustit, aby zásadní pokyny a informace týkající se BOZP byly vedoucími zaměstnanci sdělovány neprokazatelným způsobem. Rozhodně se nejde o nedokumentované pokyny opírat v případě pracovních úrazů, při jejich vyšetřování a při případných následných sporech a dokazování.
Citace zdroje:
OSIČKA, P. Organizace práce, pracovní postupy a pokyny vedoucích zaměstnanců. Edice Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě. Personální a sociálně právní kartotéka. 2017, č. 2. ISSN 1211-9482.