2. Povinnosti zaměstnavatele při plnění úkolů v prevenci rizik
Edice Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě.
Autor: Ing. Lukáš Petik
Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je primárně, ne však zcela výhradně, stanoveno v rámci pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. Výkon práce zaměstnanců pro zaměstnavatele pak zákonodárce trefně označuje za tzv. závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Tato podřízenost a závislost zaměstnance na zaměstnavateli, stejně tak jako odvedený pracovní výkon, pak musí být náležitě odměněn. Pomyslnou odměnou však pro zaměstnance není jenom mzda, plat nebo jiná peněžitá odměna za práci, ale i péče o jejich bezpečnost a zdraví. A právě zde přichází na řadu jedna z nejpřísněji uložených povinností zaměstnavateli skrze celý zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a sice zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci svých zaměstnanců prostřednictvím plnění úkolů v prevenci rizik.
Je to právě ona závislost zaměstnanců
na zaměstnavateli, na jeho pokynech, stavu jeho pracovišť a technickém
stavu jeho výrobních a pracovních prostředků, kvůli které nese zaměstnavatel
tzv. objektivní odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí
z povolání. Od novely zákoníku práce č. 205/2015 Sb., účinné od 1. 10.
2015 je pojem „odpovědnost za škodu“ nahrazen v souladu s novým
občanským zákoníkem termínem „povinnost
zaměstnavatele nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu“. Tato povinnost pak
zaměstnavateli nastane při každém pracovním úraze, který nastal zaměstnanci
utrpí při plnění svých pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi,
a to i tehdy, když zaměstnavatel dodržel
všechny své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
(dále také „BOZP“) vyplývající mu z právních a ostatních předpisů, viz
ustanovení § 269 zákoníku práce. V těchto souvislostech pak prevence rizik
nabývá významné důležitosti.
Prevence rizik a legislativní východiska
Zákoník práce v ustanovení § 102 odst. 2 zavádí pojem prevence rizik, který definuje jako: „všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, které mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.“ Je tedy zřejmé, že zaměstnavatel se nemůže spokojit s toliko slepým plněním povinností uložených mu zákony, nařízeními vlády a vyhláškami v oblasti BOZP, ale sám musí aktivně vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat proti nim opatření. Nastane-li v praxi situace, že riziko nelze odstranit pouhou aplikací zákonných požadavků, což je stav, který je v naprosté většině případů spojen s následným pracovním úrazem zaměstnance, je zaměstnavatel povinen tyto neodstranitelná rizika vyhodnotit a přijmout jiná opatření, kterými dopady těchto rizik minimalizuje. S touto povinnost je spojeno velice důležité ustanovení § 102 odst. 4 zákoníku práce, které zaměstnavateli ukládá povinnost vést o hodnocení rizik a přijímání opatření dokumentaci.
Úkoly v prevenci rizik
Dílčími úkoly v prevenci rizik jsou myšleny činnosti, skrze které zaměstnavatel přijímá opatření proti rizikům. Tato opatření pak musí mít následnou hierarchii a podobu: technická opatření – organizační opatření – individuální opatření (osobní ochranné pracovní prostředky).
Některá konkrétní opatření stanovují již předmětná ustanovení dotčených právních předpisů, především úvodní část zvláštního právního předpisu, zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.,“). V těchto ustanoveních je pak třeba spatřovat i jednotlivé činnosti v prevenci rizik jako jsou hodnocení rizik, implementace přijatých opatření a kontroly stavu v oblastech: pracovišť a pracovního prostředí (§ 2, 3), výrobních a pracovních prostředků a zařízení (§ 4), organizace práce a pracovních postupů (§ 5) a bezpečnostního značení a signálů (§ 6).
Dalšími úkoly v prevenci rizik jsou pak činnosti pro zajištění povinností zaměstnavatele stanovených v předmětných oblastech části páté zákoníku práce: hodnocení rizik (§ 102), zajišťování zdravotní způsobilosti a odborného rozvoje zaměstnanců – především školení o právních a ostatních předpisech BOZP (§ 103), hodnocení rizik pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen „OOPP“) a organizování jejich poskytování (§ 104) a dále také evidenční, oznamovací a ohlašovací povinnosti a další činnosti při vzniku pracovního úrazu (§ 105). Je nutné zdůraznit, že zákoník práce nestanovuje ani nedefinuje jakou metodou nebo jakým způsobem mají být rizika vyhledávána a hodnocena. Zaměstnavatel tedy musí sám s asistencí osoby odborně způsobilé vhodnou metodu vybrat. S ohledem na průmyslové odvětví lze použít i technik stanovených předmětnými normami, např. ČSN EN 31010: Management rizik – Techniky posuzování rizik, ČSN EN ISO 12100: Bezpečnost strojních zařízení – Všeobecné zásady pro konstrukci – Posouzení rizika a snižování rizika, ČSN EN 60812 Techniky analýzy bezporuchovosti systémů – Postup analýzy způsobů a důsledků poruch (FMEA) nebo jiné analytické metody prezentované v odborné literatuře.
Odborná připravenost zaměstnanců v rámci prevence rizik
V rámci úkolů v prevenci rizik je nutno vyzdvihnout jedno opatření, které má zásadní a prioritní vliv na BOZP – odborná připravenost zaměstnanců zajišťovaná skrze školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP. Ustanovení § 103 odst. 2, 3 zákoníku práce definuje sice v obecné rovině, nicméně ve své podstatě naprosto trefně, základní náležitosti ve vztahu ke školení BOZP, ze kterých je potřeba zdůraznit:
- obsah školení BOZP stanovuje výhradně a výlučně jen zaměstnavatel (samozřejmě s asistencí a konzultacemi odborných školitelů).
- školení musí být nejen o právních předpisech k zajištění BOZP (zákony, nařízení vlády, vyhlášky), ale především o ostatních předpisech BOZP obsahujících konkrétní požadavky (návody výrobců na obsluhu a údržbu technických zařízení, návody na montáž, návody na používání výrobních a pracovních prostředků atd.).
- pouze zaměstnavatel je osobou, která může stanovit četnost školení.
- pouze zaměstnavatel stanovuje způsob vedení dokumentace. A právě zde přichází na řadu opět význam personalistů pro zajišťování BOZP. Kdo jiný by měl být nejschopnější vést dokumentaci v odpovídající podobě a rozsahu?
Zajišťování úkolů v prevenci rizik fyzickými osobami
Definovali jsme si pojem prevence rizik. Nicméně, kdo je tou osobou, která může úkoly v prevenci rizik pro zaměstnavatele provádět? Zákon č. 309/2006 Sb., rozlišuje v ustanovení § 9 osoby způsobilé a odborně způsobilé pro výkon úkolů v prevenci rizik, a to především s ohledem na počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a rizikovost jimi vykonávané práce.
Zaměstnává-li zaměstnavatel nejvýše 25 zaměstnanců, může si právě s ohledem na výše vyjmenované faktory vybrat, zdali si úkoly v prevenci rizik bude provádět sám nebo si zvolí odborně způsobilou osobu (viz § 10 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.). Nicméně aby mohl tyto úkoly zaměstnavatel vykonávat sám, musí mít potřebné znalosti. Pod nimi si je nutno představit nejen typický argument dlouholeté praxe při výkonu konkrétní činnosti, ale i znalost požadavků právních předpisů BOZP a schopnost jejich implementace. V České republice je možno získat i profesní kvalifikaci »Technik BOZP« v rámci kurzu akreditovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, kvalifikaci »Manažer BOZP« nebo »Specialista bezpečnosti práce« v rámci kurzu akreditovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Nutno však zdůraznit, že se nejedná o ekvivalent odborné způsobilosti v prevenci rizik dle zákona 309/2006 Sb., a tedy tato osoba nemůže v oblasti BOZP podnikat, resp. zaměstnavatel s více než 25 zaměstnanci jej nemůže využít pro naplnění své zákonné povinnosti v prevenci rizik. Od 26 zaměstnanců již musí být zaměstnavatel sám odborně způsobilý nebo mít takovou osobu v pracovněprávním nebo obchodním vztahu. Od 501 zaměstnanců již nemůže úkoly v prevenci rizik vykonávat zaměstnavatel sám, byť by byl odborně způsobilý, ale pouze skrze jinou odborně způsobilou osobu.
Závěr
Úkoly v prevenci rizik, stejně tak jako celá agenda bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je svým obsahem rozsáhlý a mnohdy dost složitý proces. Vezměte v úvahu, kolik rizikových faktorů ovlivňuje pracovní podmínky a pracovní prostředí zaměstnanců v různých odvětvích průmyslu. Zaměstnavatel musí tyto faktory předvídat, aktivně je vyhledávat a hodnotit a s dostatečným předstihem se na ně připravit v rámci plánování opatření. Zaměstnavatel nesmí spoléhat výhradně jen na znalosti svých vedoucích zaměstnanců. Do celého procesu by měli být zapojeni především personalisté, coby správci pečující o tuto oblast na celopodnikové úrovni. Těm by měli odborný support poskytovat odborníci z jednotlivých profesí (např. nižší a střední management) a osoby odborně způsobilé v prevenci rizik. Pouze tak lze plnohodnotně splnit povinnosti, které na zaměstnavatele zákoník práce klade. Je potřeba pamatovat, že žádná metoda analýzy rizik, byť je svou podstatou sebesofistikovanější, nemůže nahradit společné praktické zkušenosti týmu lidí, kteří hodnocení rizik provádí.
Citace zdroje:
PETIK, L. Povinnosti zaměstnavatele při plnění úkolů v prevenci rizik. Edice Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě. Personální a sociálně právní kartotéka. 2016, č. 10. ISSN 1211-9482.